Klavír není jen nábytek. Je to nástroj, který potřebuje specifické podmínky, aby jeho zvuk zůstal plný a barevný. V obývacím pokoji se přitom často rozhoduje mezi estetikou a akustikou. Špatné umístění může během několika měsíců způsobit, že nástroj začne znít dutě, ostře nebo prostě mdle. Nejde přitom jen o to, kam klavír postavíte, ale také jak je místnost zařízená a jaké má stěny.

Základní pravidlo zní: klavír by měl stát delší stranou rovnoběžně se stěnou, ale ne těsně u ní. Vzdálenost alespoň deset centimetrů od zdi umožní rezonanční desce dýchat a zvuk se může šířit do prostoru. Pokud nástroj postavíte do rohu, basové tóny se přemnoží a výšky se ztratí. Naopak příliš volně v prostoru, například uprostřed místnosti, může klavír znít rozptýleně a bez opory. Postavení pianina zády do místnosti má smysl tehdy, když potřebujete zlepšit projekci zvuku směrem k posluchači, ale zároveň tím přijdete o přirozené odrazy od zdi, které jinak tón zpevňují.

Důležité je také okolí klavíru. Vyhněte se místům u topení, u oken s přímým sluncem a u vnějších zdí, které bývají studené. Klavír nesnáší prudké změny teplot a vlhkosti. Ideální je vnitřní stěna, kde je stabilní klima. Do místnosti pak patří měkké prvky – koberec, závěsy, pohovka – které pohlcují přebytečný odraz a zabraňují tomu, aby se zvuk tříštil. Na druhou stranu příliš mnoho čalounění a těžkých závěsů zvuk utlumí a klavír zní, jako by byl pod dekou.

Nakonec myslete na to, jak klavír naladíte po přemístění. I pár centimetrů může změnit rezonanci. Nechte nástroj týden až dva aklimatizovat a pak zavolejte technika. Ten posoudí, zda je umístění vhodné, nebo doporučí úpravu. Pokud se rozhodujete mezi dvěma variantami, vyzkoušejte obě – zahrajte několik skladeb a poslouchejte, kde je zvuk přirozenější. Klavír není jen dekorace, a když mu dáte správné místo, odmění se vám zvukem, který vás bude bavit celé roky.