Než položíte na balkon jakoukoli podlahu, musíte vyřešit odvodnění. Voda, která zůstane stát, je nejrychlejší cesta k poškození izolace, výkvětům a plísním. Spádování betonové desky by mělo být alespoň 1,5 až 2 procenta směrem k vpusti nebo k vnější hraně. U starších panelových domů se na to často zapomínalo, takže se voda drží v rozích nebo u dveří. Řešení není složité: vyrovnávací hmota, případně nová spádová vrstva, a teprve na ni jde podlaha.

Klíčové je, aby voda neodtékala k sousedům nebo do fasády. U lodžií se obvykle používá vpust napojená na dešťovou kanalizaci, u balkonů bez vpusti stačí okapový plech a spád k vnějšímu okraji. Pokud je balkon zastřešený a voda se drží jen občas, stačí polymerní vpust s mřížkou. Pozor na to, že dlažba nebo dřevo nesmějí vytvořit vanu, ve které voda zůstane i po dešti. Právě v tomhle kroku se rozhoduje, jestli vám podlaha vydrží roky, nebo se rozpadne během dvou sezón. Podobné chyby se objevují i u jiných povrchů, proto se vyplatí prostudovat zkušenosti s umělým trávníkem na lodžii, kde se vlhkost pod podlahou řeší úplně stejně.

Spodní vrstva není jen hydroizolace. Je to systém, který má odvést vodu, ale taky zabránit jejímu pronikání do konstrukce. Nopová fólie se používá hlavně u pochozích střech a teras, u balkonu ji nahradí kvalitní stěrka a izolační pás. Důležité je, aby hydroizolace byla vytažená aspoň 15 cm na stěny a přes práh dveří. Pokud se vlhkost dostane pod dlažbu, začne v zimě mrznout a odlepí ji. Oprava pak znamená bourat celou podlahu.

Před pokládkou si vždy udělejte test: na balkon nalijte kýbl vody a sledujte, kam teče. Pokud se voda zastaví, je čas na vyrovnání. Až potom řešte povrch. Odvodnění není detail, je to základ, bez kterého žádná podlaha na balkoně nefunguje.