Každý centimetr v koupelně se počítá. Než začnete objednávat obklady nebo volat instalatéra, musíte mít jasno v tom, kolik místa zbývá po odečtení tloušťky stěn, izolace a obkladu. Reálná světlá šířka bývá o pět až osm centimetrů menší, než ukazuje projekt. Právě tady vzniká většina chyb, které se později řeší bouráním. Změřte si proto každou stěnu na třech místech, protože starší domy nejsou nikdy dokonale pravoúhlé. Nejmenší rozměr je ten, se kterým musíte počítat.

Rozhodující je šířka vstupu a prostor pro otevírání dveří. U sprchového koutu se dveře nesmí srazit s umyvadlem, pračkou ani radiátorem. Pokud plánujete kout do rohu, nechte mezi ním a stěnou mezeru alespoň dva centimetry kvůli silikonu a dilataci. U nástěnných baterií počítejte s tím, že páka potřebuje prostor i na straně. Naplánujte si také odpad, protože ten určuje výšku dna a tím i celkovou konstrukci. Kdo tohle podcení, ten pak řeší, proč mu voda stojí v koutě.

Nejčastější dilema je volba mezi dvěma standardními rozměry. Menší varianta se vejde do úzkých koupelen panelových domů, větší zase nabízí komfort a prostor pro pohodlné otáčení. Pokud si nejste jistí, který formát zvolit a jak vyřešit odvodnění, projděte si zkušenosti a praktické rady u tématu sprchový kout 90×90 nebo 120×90, kde najdete i montážní postupy. Rozdíl deset centimetrů na šířce totiž často znamená úplně jiné možnosti uspořádání celé místnosti.

Nezapomeňte na výšku. Standardní vanička má kolem čtyřiceti milimetrů, ale některé modely potřebují podkladní desku. Snížená vanička se montuje přímo do podlahy, což vyžaduje zásah do betonu. U sprchového koutu bez vaničky musí být spád alespoň jedno procento na metr. Před finálním nákupem si nakreslete půdorys na papír v měřítku a zakreslete i dlaždice. Právě dlaždice totiž rozhodují o tom, kde skončí hrana koutu. Až budete mít plán hotový, zkontrolujte, zda projde dveřmi i s obalem.