Rekonstrukce bytu se nejčastěji zadrhne na tom, že se v jeden den sejdou tři profese na jednom místě a navzájem si překáží. Řemeslníci nejsou zvyklí čekat a pokud je jejich práce hotová později, než měla být, přesouvají se na jinou zakázku. Výsledkem je prostoj, který vás stojí peníze za pronájem náhradního bydlení a často i za skladování materiálu. Řešení není v tom najít dokonalou partu, ale v tom mít harmonogram postavený na logice stavebních profesí, ne na přáních jednotlivých firem.

Základem je takzvaný mokrý a suchý provoz. Nejprve se dělají bourací práce, pak hrubé instalace, potom omítky a potěry, které musí schnout. Teprve když je vlhkost v normě, nastupují obkladači a po nich zedníci s finálními úpravami. Do tohoto sledu se musí vejít i práce, které se často podceňují – stoupačky a rozvody při rekonstrukci totiž ovlivní nejen koupelnu, ale i kuchyň a někdy i celý dům. Pokud je necháte na později, budete bourat hotové obklady nebo posouvat podlahy.

Rezervy v harmonogramu nejsou známkou slabosti, ale zkušenosti. Mezi jednotlivé etapy dejte alespoň dva až tři dny na kontrolu a na to, co se nestihlo. Zároveň si dopředu napište, které práce na sobě skutečně závisí a které mohou běžet souběžně. Elektrikář může dělat rozvody v jedné místnosti, zatímco instalatér pracuje v jiné, ale nikdy ne ve stejné stěně. Stejně tak malíř nepřijde dřív, než jsou hotové podlahy a zárubně, jinak bude muset vše zakrývat a jeho práce se prodraží.

Posledním krokem je domluvit si termíny písemně, ideálně s uvedením konkrétního dne nástupu a předpokládaného ukončení. Ústní dohoda „přijdu v pondělí“ znamená v praxi cokoli od pondělí tohoto týdne po pondělí za měsíc. Jakmile máte rozpis v kalendáři, můžete včas reagovat na zpoždění a přeskládat pořadí tak, aby žádná parta nečekala na tu předchozí. Rekonstrukce se tím prodlouží jen minimálně, zato se vyhnete hádkám a zbytečným nákladům.